Časovost v dramatické tvorbě Josefa Topola

V disertační práci se autorka pokusila o detailní průzkum „času–časovosti“ Topolova díla. Pracovala jak na širokém podkladě myšlení tzv. temporální filozofie (od antiky až po období moderního dramatu – Aristoteles, Svatý Augustin, Heidegger, Lévinas, Šafařík, Ricoeur aj.), tak v kontextu vývoje dramatu jako takového. Rozsáhlá příloha práce tedy tvoří nepostradatelný výzkumný podklad pro jádro analýzy. Stěžejní rozbor sestává z pěti Topolových dramat (spojených s obdobím Divadla Za Branou I), kde autorka prizmatem zmíněného filozofického a teatrologického kontextu „odlupuje“ jednu vrstvu za druhou v temporalitě Topolova díla a pokouší se dostat doslova na dřeň Topolova cítění, myšlení a „tvoření“ času.