České zpěvohry 18. stol.

Skladatelé Čech a Moravy 18. století na domácí půdě se věnovali převážně chrámové hudbě. Nekomponovali opery jako jejich krajané v emigraci; jejich tvorba náleží zpěvohře. Prvním významným střediskem zpěvoher je na sklonku 1. poloviny 18. století premonstrátský klášter na Hradisku u Olomouce, v němž se pěstovaly tzv. hanácké opery. Námětově jsou vážné, čerpají ze společenských událostí a válek. Ve 2. polovině 18. století se v nich objevují humorné látky. V Čechách jsou významné zpěvohry z doby selského povstání. Také tady se zpěvohra obrací k žertovným námětům. Pro hanácké opery je příznačný text rádoby v hanáckém dialektu. Hudebně je českým zpěvohrám společná struktura secco recitativ, arie (= strofická píseň) a závěrečný chorus (= společný zpěv zúčastněných osob v podobě homofonního sboru). Zpěvohry neznají balet, árie jsou však často operního charakteru. Počet osob je omezen, orchestr tvoří dvoje housle a generálbas, při recitativech se předpokládá cembalo. Jednotlivé árie zejména z hanáckých zpěvoher se udržely v oblasti českého společenského zpěvu.