Monografie je záznamem cesty Niky Brettschneiderové a Ludvíka Kavína k založení divadla Theater Brett v rakouském exilu ve Vídni a reflektuje jeho tvorbu v letech 1977–1989. Autorka se zaměřuje především na vývoj hereckých výrazových prostředků od mimojazykového k verbálnímu projevu, charakterizuje celkem čtyřicet dva inscenací. Studie obsahuje stručnou biografii Niky Brettschneiderové, zachycuje a pojmenovává široké spektrum a jedinečnost její herecké a divadelní tvorby, odhaluje kořeny její pedagogické práce na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v souvislostech s vedením hereckých dílen zaměřených na „řeč těla“ od roku 1978 v zemích západní Evropy. Stává se též podkladem pro zařazení divadla Theater Brett do kontextu evropského divadelního vývoje ve druhé polovině 20. století, kdy řada divadelníků opouští klasické přístupy k tvorbě a vydává se nekonvenčními směry.