Miloslav Ištvan

Monografie zabývající se skladatelem Miloslavem Ištvanem (1928–1990), patřícím mezi nejvýraznější osobnosti české hudby po 2. světové válce, jejichž přínos v tvůrčím navázání na odkaz největších našich a světových skladatelů znamenal zásadní obohacení kompozičního myšlení a jeho rozvoj novými směry. Na pozadí zejména brněnského kulturního dění sleduje autorka Ištvanův vývoj od inspirace moravskou lidovou hudbou, přes Leoše Janáčka a Bélu Bartóka, zvýšený zájem o rytmus v šedesátých letech, těžící především ze studia afronegerské a indické rytmiky a zdůrazňující zvuk bicích nástrojů, až po vznik Ištvanovy osobité kompoziční metody – montáže izolovaných zvukových objektů, která mu umožnila spojovat navzájem velmi kontrastní prvky do vyváženého a přesvědčivého celku. Ke knize je připojen seznam Ištvanových skladeb, vzpomínky přátel, rejstřík osob a Ištvanových skladeb i teoretických prací. Obsahuje rovněž černobílé fotografie z inscenací i soukromého života skladatele a četné notové ukázky.