Příběh totálního herectví. Divadelní herečka Vlasta Fialová (1928–1998)

Příběh totálního herectví přibližuje osobnost a zachycuje kompletní jevištní tvorbu a podoby divadelního herectví přední české umělkyně Vlasty Fialové (1928–1998), která byla jednou z nejvýznamnějších hereckých osobností brněnského divadelního života druhé poloviny minulého století, ale taktéž špičkovou rozhlasovou a filmovou herečkou v celém českém kontextu. Publikace postihuje její celou hereckou kariéru, podobná kniha dosud neexistuje. Nešlo však o pouhou deskripci životní a umělecké dráhy této mimořádné divadelnice. Rozsáhlý text má ambici popsat, zachytit a ohledávat herectví Fialové i jeho proměny. To dokládají obšírné analýzy hereččiných nejdůležitějších výkonů v inscenacích Kavkazský křídový kruh (1961), Totální kuropění (1991), Matka Kuráž a její děti (1964), Komedie o umučení (1965), Play Strindberg (1969), Vytetovaná růže (1970) a Stromy umírají vstoje (1993). Fialová zůstala bezmála půlstoletí věrná jediné činoherní scéně dnešního Národního divadla Brno, což je v dnešní umělecké praxi jev už nevídaný. Proto autor rekonstruoval jak její osobní život, tak profesionální postavení, způsob práce, historické proměny i fungování největšího moravského divadla. Výsledkem je objektivní obraz o soustředěné, poctivé a opravdu mimořádné herecké práci jedinečné ženy, která na své mateřské scéně bezmála půl století prokazovala svůj obrovský talent, schopnost různorodé, proměnlivé a přemýšlivé herecké práce. Jednalo se o mnohovrstevnatý herecký projev, který absorboval nejlepší odkaz meziválečného herectví, názvuky expresionismu, dokonale zvládnuté antiiluzivní herectví i moderní psychologický jevištní projev. Tato jedinečná žena měla ke všemu výše řečenému výraznost krásného typu, pěknou (ale i riskantní) filmovou legendu svého prvního snímku Divá Bára. S její hrdinkou mnoha příznivcům bohužel splynula. Dnes se nezaměnitelné herecké přitažlivosti možná až zprofanovaně říká herecké charisma. Kniha se vedle profesního i osobního života Fialové snaží zachytit právě magii jejího zejména činoherního umění. Autor analyzuje podoby, které mělo, i cesty, jimiž k tomuto profesnímu kouzlu Vlasta Fialová přišla.