Režijní profil Aloise Hajdy II. Inscenační tvorba z let 1972–1991

Druhý díl monografie Režijní profil Aloise Hajdy II. je věnován tvorbě této významné osobnosti českého divadla druhé poloviny 20. století. Poté, co byl Alois Hajda v důsledku normalizačních čistek vypovězen z Mahenovy činohry Státního divadla v Brně, našel v roce 1971 útočiště v Divadle pracujících v Gottwaldově (dnes Městské divadlo Zlín). Za humny centrálních institucí se na této scéně dařilo vytvářet koncepční dramaturgické linie a vynikající inscenace. Alois Hajda měl na této cestě zásadní podíl. Dušan Zdráhal dokumentuje a analyzuje režisérovu tvorbu, opírající se především o díla Williama Shakespeara a Bertolta Brechta. Zejména do interpretace moderního německého klasika vnesl Hajda vlastní osobitý pohled, inspirovaný českou divadelní avantgardou, němou groteskou i impulsy lidové komedie. Jeho přínos, podpořený spoluprací se spisovatelem a překladatelem Ludvíkem Kunderou, několikrát ocenilo i německé publikum na scéně Brechtova slavného Berliner Ensemble. Po návratu do Mahenovy činohry v osmdesátých letech navazuje Alois Hajda na uměle přerušenou kontinuitu této scény v inscenacích Shakespeara, Brechta, Ibsena, Dürrenmatta a dalších autorů. V závěru knihy shrnuje Dušan Zdráhal výsledky svého zkoumání a v obecnější, teoreticky zaměřené kapitole přibližuje principy Hajdovy režijní tvorby, které jsou cenným příspěvkem k neortodoxnímu divadelnímu myšlení a stále živým impulsem pro jeho současné tvůrce.