Ve službách operety

František Zacharník, herec, zpěvák, textař, režisér a umělecký šéf brněnské zpěvohry, nelíčí ve svých vzpomínkách svůj osobní příběh, ale pokouší se zachytit to, co mu utkvělo v paměti z divadelní historie, z osudů kolegů a inscenací. Píše svoji historii brněnské zpěvohry, jak o ní slyšel, jak o ní četl a jak ji prožil – a nemůže pominout ani stručný nástin historie osobní, stále pojené s divadlem. Při čtení Zacharníkova vzpomínání a upomínání může zvídavý čtenář pocítit potřebu dozvědět se informace poněkud přesnější, exaktnější a možná o něco méně subjektivní. Pokusem uspokojit i takové přání a zachytit brněnské zpěvoherní dění od konce šedesátých, resp. počátku sedmdesátých let až do hořkého konce, je druhá část textu, jakási stručná historie brněnské zpěvohry zohledňující i reflexi veřejnosti a upřesňující klíčové události. Ani tato část textu není zcela prosta nebezpečí subjektivismu. Její autor Vojen Drlík byl členem souboru, prožil s ním hvězdné vrcholy i okamžiky trpkého zklamání, ale zároveň sledoval jeho osudy i kritickými zraky vnějšího pozorovatele a kulturního historika.